Vánoční svátky patří k těm nejkrásnějším v roce. Těšíme se na ně, na setkání s těmi nejbližšími, na pohodu, která by měla vstoupit do každé domácnosti.

Škoda jen, že se moderní doba staví k těmto nejkrásnějším svátkům mnohdy zády – komerčně a někdy hekticky. Není tak divu, že návrat ke skutečným tradicím bývá svízelný, a často se omezí „jen“ na zběsilé shánění vánočních dárků. Pojďme se vrátit na začátek, zavzpomínat na to, jak čas vánoční trávili naši předkové.

 

Co je advent?

Vánoční čas přichází s adventem. Advent, latinsky adventus, znamená příchod a je dobou očekávání příchodu Páně, narození Ježíše Krista. Zahrnuje čtyři neděle před Štědrým dnem a začíná nedělí, která je nejblíže svátku sv. Ondřeje a končí 24. prosince, dnem narození Páně.

Hlavním symbolem adventu se stal adventní věnec, bez kterého se neobejde téměř žádná domácnost. Je symbolem vítězství, královské důstojnosti a radosti. I Bible mluví o věnci jako o projevu úcty, radosti a vítězství. Adventní věnec je holdem tomu kdo je očekáván a kdo zároveň přichází jako vítěz, král a spasitel – Ježíš Kristus. Na adventním věnci postupně zapalujeme čtyři svíce v každou adventní neděli – první je železná, druhá bronzová, třetí stříbrná, a čtvrtá zlatá. Symbolizuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, neboť on je „Světlo světa“.

Co jsou vůbec Vánoce?

Lidé se domnívají, že 25. prosinec je dnem narození Ježíže Krista. Dějiny o tom ovšem nepodávají žádnou zprávu. Pouze evangelista Lukáš uvádí jisté historické pozadí a zaznamenává , že se to stalo v době prvního sčítání lidu v římské říši, které nařídil císař Augustus. Na základě císařského výnosu se odebral Josef z města Nazaretu do judského Betléma, aby se tu zaregistroval společně s Marií, která v té době čekala dítě. A stalo se, když tam byli, že se jí naplnily dny, kdy měla porodit. A porodila Syna svého prvorozeného, zavinula jej do plenek a položila ho do jeslí…

Začátek slavení Vánoc je i v pohanství. Pohané věřili, že jejich bůh Slunce se každým rokem opětovně rodí a noc ze 24 na 25. prosince pokládali za zrození tohoto boha Slunce.

Štědrý večer

Na Štědrý den, který se slavil v úzkém rodinném kruhu, se držel přísný půst. Od rána byla v domě sváteční nálada, většinou se nesnídalo, neobědvalo a čekalo se na večeři. Mohly se jíst jen ryby, brambory na loupačku nebo pečivo. Rodiče se snažili i děti přivykat újmě v jídle. Aby je přiměli k zdrženlivosti, slibovali jim, že večer uvidí „zlaté prasátko“.

Adventní půst končil o Štědrém večeru s východem první hvězdy. Tehdy rodina zasedla ke slavnostní večeři, posadit se však směla, až hospodyně oznámila, že má vše připraveno. Lidé věřili, že počet sedících u štědrovečerního stolu nesmí být lichý, proto předem zvali hosty, aby se tomuto nebezpečí vyhnuli. Když přesto byl počet lichý, chystal se talíř pro možného příchozího.

Jídla na štědrovečerní tabuli muselo být tolik, aby se všichni nasytili a ještě zbylo, neboť podle lidové víry to bylo zárukou hojnosti v příštím roce. V mnoha rodinách se zachovávala tradice sedmera jídel ke štědrovečerní večeři, kde se dbalo na to, aby na stůl byly připraveny pokrmy ze všech plodin, které se doma urodily. Česnek a cibule na stole měly chránit zdraví rodiny po celý příští rok. Nesměl chybět ani čerstvě upečený chléb…

Zazpívejte si s námi vánoční koledy

 

Vánoční cukroví

Cukroví představuje tradici sahající až do šestnáctého století. Nejedná se však o křesťanský zvyk, ale o pohanskou tradici, která přetrvala dodnes. Vánoční cukroví se peče nejen v českých zemích, ale i jinde po světě. Dříve však pekli lidé vánoční cukroví nejen z důvodu mlsání. Cukroví mělo údajně tajemnou schopnost, která měla ochránit dům, rodinu i domácí zvěř před temnými silami.

Recepty na vánoční cukroví zde.

Vánoční stromeček

Některé historické prameny uvádějí, že prapůvod zdobení vánočního stromku sahá až do severských zemí. Místní domorodé kmeny v rámci zimního slunovratu zdobily a následně zapalovaly v lesích osamělé stromy. Ze severských lesů se pak stromky rozšířily do domácnosti, kde se ozdobené věšely ke stropu – ovšem špičkou dolů.

 

Do Evropy se pak vánoční stromek dostal nejprve do německých zemí. Jednu z nejstarších dochovaných zpráv o ozdobeném stromku v místnosti můžeme nalézt v brémské cechovní kronice z roku 1570. Zprvu se vyskytoval v řemeslnických a cechovních domech, v polovině 17. století se začal objevovat i v soukromých obydlích. Za hranice Německa se rozšiřuje v devatenáctém století.

 

 

 

V zemích Koruny české strojení stromečku nemá dlouhou tradici – poprvé jej o Vánocích roku 1812 postavil a nazdobil režisér a ředitel Stavovského divadla v Praze Jan Karl Liebich v libeňském zámečku Šilboch jako vánoční překvapení pro své přátele, a také proto, že českému stavovskému lidu chtěl předvést jak vypadá Tannenbaum (německy vánoční stromek).

Zvyk se začal více prosazovat až ve čtyřicátých letech devatenáctého století, a to především v rodinách bohatých pražských měšťanů. První svíčky na vánočním stromku se v Čechách rozsvítily roku 1860.

 

Tak pojďme si ty letošní Vánoce krásně užít, co vy na to? 🙂